Takže dneska vás místo příspěvku do rubriky vážení/měření čeká tenhle, ne příliš optimistický, článek.
Proč jsem se rozhodla nepřidat dnešní prosincová čísla? Jednoduše proto, že se není čím chlubit. Je to prakticky stejné jako na začátku listopadu! Nechápu, že jsem mohla v půlce listopadu vážit o 2 kila míň než teď a pak si to zase takhle pokazit. To přece nejde takhle pořád dokola, už tak dlouho. Má to být mít posledních 100 dnů do konce února a ne jenom 100 dnů z X dalších. Vážně umím jenom buď hubnout nebo přibírat. Proto momentálně volím hubnutí.
Alespoň mě to zase po včerejšku nakoplo. Nechci se vánoční den trárpit tím, že jsem zase přibrala, chci mít ze sebe dobrý pocit, že jsem zhubla. A taky chci jít taky alespoň trochu příkladem vám, mým čtenářkám. Nebudu přece nějaká troska, která každou chvíli selhává a není schopná dosáhnout toho, co chce. Koho by takové články zajímali, koho by to motivovalo? Nikoho. Proto se budu snažit, aby toto už byl poslední z pesimistických článků, co se hubnutí týče. Dělám to i pro vás!
Jinak ještě chci uvést na pravou míru, že se mi zatím daří nepřejídat se. Ano, v posledních týdnech jsem jedla hodně, flákala jsem cvičení, ale nebylo to takové to moje přejídání, ze kterého jsem byla nešťastná. Tak alespoň za to jsem ráda. Taky jsem se ale rozhodla, že už nebudu psát jídelníčky. Chci si od toho trochu odpočinou a žít zase chvíli bez zapisování všeho, co jsem snědla. Půl roku jsem si to psala doma do sešitu, pak sem. Myslím, že už stačí. Stejně to já ani vy prakticky k ničemu nepotřebujeme
Toť vše prozatím. Samozřejmě, že články budu psát dál, i když nebudu psát jídelníčky