Děkuji :)

Tak se mi to líbí! A neboj, ten hlásek zmizí nadobro, určitě

skvělé odhodlání a ten hlásek umlkne pro vždy, věřím tomu

Ahojky, musím reagovat k tvému předchozímu článku. Já sice nemám blog, ale taky se snažím dělat něco s mojí postavou. Problémy s přejídáním má snad každý, kdo se rozhodne zhubnout a je to pro něj tak důležité, že celý den na nic jiného nemyslí. Nejsem to jen já, ale mám i kamarádky, které mají zrovna "hubnoucí" období, kdy jim nesmím nabídnout nic sládkýho a pak je zastihnu v období, kdy se nemůžou dočkat, co všechno jim nabídnu. Co ti na to poradit.. Já už se nepřejídám tak jako dřív. Dřív to bylo vážně strašný a doteď jsem naštvaná, když vidím, jak krásnou z toho mám celulitidu. Teď když zhřeším, tak to znamená, že spíš normální jídla nahrazuju něčím nezdravým - ale v normálním množství.  No a moje rada...asi nebrat to hubnutí tak vážně, spíš to brát tak, že můžeš jen získat, ne ztratit. A hlavně být optimistická - mít dobrý pocit z toho, co se ti povedlo, pochválit se, když odoláš... Za svůj život jsem zhubla nejvíc 8 kilo a to stylem, že jsem na jídlo skoro nemyslela. Když jsem si dala s kámoškami odpoledne kafe a zákusek, tak už byl večer prostě jen jogurt a zelenina - třeba. A druhej den se jelo dál - bez hrocení. No, taky je hodně důležitý nemít hlad, to má pak člověk chuť na věci, kterých by si jindy ani nevšiml. No a teď mě napadlo - tím ti asi moc nepomůžu, mě dost pomohlo, když jsem se odstěhovala od našich. Doma jsme totiž mívali ve špajzu tuny sušenek, v ledničce smetanový jogurty a na stole věčně nějaké koláče. Takže stačilo abych přišla ze školy (pro mě krizová doba) a už jsem sáhla po tom, co mi dodá nejrychlejc energii a ještě se po tom budu cítit dobře (pro mě vážně cukr jako droga). Teď ale tyhle věci vůůůbec nekupuju a jediný co mě kdy láká je třeba nějaká sladká bonboniéra jako dárek od někoho. No, tím ti teda nechci radit, aby jsi se odstěhovala od rodičů, ale pokud mají pro tvojí snahu pochopení, mohla by jsi se s nimi zkusit domluvit, aby jsi ty nástrahy neměla tak moc na očích.... No, asi jsem ti nedala žádnou osvědčenou radu, sama vím, že tyhle fígle nikdy nefungujou, pokud člověk sám opravdu nechce. To je to nejdůležitější. Být k sobě tvrdá. Protože pokud chceš být víc než průměr, musíš obětovat něco, co by nedokázal každý. Držím ti moc palce, vím, že ty máš na to dosáhnout toho, co chceš.
P.S. Omlouvám se, za tak dlouhej a možná nepřehlednej příspvěk, ale nemohla jsem si pomoct a musela jsem se trochu vypsat..

Ahoj
Musím zareagovat na tvůj článek, protože jsem tvoje větrná čtenářka Možná budu jediná, která ti v tomto tvém nápadu, bude oponovat, ale mám proto vysvětlení. Dala sis cíl do Vánoc bez jediného sladkého nebo bez jediného přejezení? Pokud jsem to pochopila tak, že bez jediného sladkého, tak je to podle mě zcela špatně. Přeci jen, je období, kdy toho je všude kolem plno, každý ti bude něco nabízet..Bude pro tebe jistě úžasný pocit, když to zvládneš, ale co když jednou ochutnáš? Pak budeš mít ještě větší pocity selhání, proto má rada je, určit si počet kousků sladkého za jeden den třeba na 1-2 či jinak...Píšu to z vlastní zkušenosti. Taky jsem si dala cíl nejíst celý týden sladké. Ale nevím proč, moje tělo na to reaguje tak, že prostě kolabuju a je mi špatně . Takže já sladké k životu prostě potřebuju. Sladké jsem si během toho týdne vzala, moje psychika mi na to řekla to, že jsem neschopná a tak jsem se přejedla, až to hezké nebylo. Nevím, zda ti nějak pomůžu, píšu vlastní zkušenost a radu, aby jsi na sebe nebyla tak přísná..Protože jedno sladké do Vánoc a Tvá psychika půjde ke dnu, jako včera..Měj se hezky a budu ráda třeba na reakci na Fb ,ju? Pa

No paráda..To je krásný článek.Přesně jak píšeš,když to dokážeš pomuže to i ostatním.Když uvidíme,že to jde jednomu člověku,odhodláme se taky.Jsem nováček.Včera jsem založila blog,takže doufám,že mě přijmete mezi sebe.Mám to tiž podobně. V okolí to lidi moc nechápou,tak se člověk snaží z toho vypsat..

Tak konečně, po asi třech týdnech čtení tvého blogu, se taky aktivně účastním... Já to mám s přejídáním taky hrozně - 3, 4 dny se skvěle držím a v den, kdy začnu pozorovat výsledky (minimální, ale přece), se večer najím a dám si nějakou čokoládu a je to v háji... ale pak si přečtu tvůj blog a blogy dalších holek, které hubnou, a hrozně mi to pomůže. Dneska jsem najela na Ripped in 30 - week 2, a opět mě to začalo bavit!
Takže ti i sobě budu držet palce a na vánoce se snad udržím dál od cukroví.

Ahojky, gratuliuji k obratu v náladě, to je super. Myslím si, že tady ten nápad s určeným počtem cukroví je super, člověk se prostě nesmí nechat zdeptat. Koukala jsem na tvé poslední fotky a to by mě tedy hodně motivovalo! Já to mám většinou tak, že když se mi podaří něco zhubnout, posílí mě to (nejlépe když si toho někdo všimne) a pak když přijde "záchvat" tak si říkám: no přece si to teď nepo*eru, ne?

Ahoj holky, chtěla bych Vám ukázat svůj blog, třeba se vám bude taky líbit. Bylo by super mít parťačky při hubnutí. Hodně štěstí!

rockytgirl.eblog.cz/